1/15/2015

1. týden

Jedním z mých přání pro rok 2014 bylo uběhnout maraton, opravdu jsem na něj začala trénovat a byla odhodlaná maraton na podzim nebo nejhůř začátku zimy uběhnout. Ztížila mi to ale nemoc, změny v osobním životě a náročné individuální studium spojené s dvěma brigádami. Sen mě neopustil a zapojila jsem do něj i zbytek své rodiny. Nadchla se pro něj maminka se ségrou.
Začátek byl těžký, když jsem byla připravená já, maminka byla po operaci, když byla připravená maminka, byla jsem nemocná já. Po 8 týdnech snažení se začít a uplynutí tak doby, kdy maminka nemohla cvičit, jsme konečně vyrazily. Sice v roce 2015, ale přes to.

První tři kilometry jsem zvládla v pohodě. Pomohl tomu určitě už správný postoj a fyzička, kterou jsem si za ty roky běhání vybudovala. Není tak dobrá jako bývala, teď jsem přece půl roku neběhala, ale tělo si vzpomnělo rychle. Běh jsem si užívala, sledovala padající sníh, radovala se ze světel města, vyhýbala se světlu lamp a doufala, že nikoho nepotkám. Začátek to byl skvělý, teď jen vydržet.

Den druhý už tak skvělý nebyl. Přes noc se mi probudil skrytý zánět dutin, vysoká teplota a veliká, veliká bolest hlavy. Maminka vždycky říká: "Buď se nemoc po běhání projeví, nebo ji zažene."
Stála jsem před velkým rozhodnutím, mohla jsem s tréninkem skončit nebo pokračovat a doufat, že to bude lepší. Běhat jsem nakonec šla, ale běželo se mi špatně.
3 kilometry, stejně jako včera, ale uběhla jsem z toho tak 75%. Zbylou čtvrtinu jsem šla chůzí, píchalo mě v levém boku, bolely zuby, pálilo v krku a cítila všechny svaly. Den druhý jsem splnila, ale že bych si ho užila se opravdu říct nedá.

Další dny byly výzvou, dostat se zpátky do formy, ve které jsem kdysi byla není tak lehké, jak jsem si představovala. 3 km ve čtvrtek, 3 km v pátek, 3 km v sobotu a děsila se neděle, kdy jsem nám naplánovala prodloužení trati na 5 km. K mému překvapení to byl nejlepší běh z celého týdne. Začaly jsme pomalinku a z kopečka, trasu si vybraly nenáročnou a ty největší kopce vycházely rychlou chůzi. Byla krásná teplá noc a byly vidět hvězdy. A poprvé za celou dobu by mi nevadilo někoho potkat - dostavil se dostatečný příval endorfinů a já na sebe byla pyšná, že těch 5 km uběhnu s úsměvem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.
i am a survivor © , All Rights Reserved. BLOG DESIGN BY Sadaf F K.